Ten den jsem se na pláži opět setkala s kučeravými mráčky, které si líně serfují nad hladinou, mazlí se s větříkem nad oceánem. Vnitřní klid, teplo, vůně jasmínových květů...
V takovém horkém ránu vznikla moje fotka s vycházejícím sluncem. Na ostrově Mauritius je léto od listopadu do ledna, toto je prosincová fotka z pobřeží pod horou Le Morne. Takto kučeravé nebe je předzvěst horkého dne.
Peříčka byla odfouknuta a po snídani, kolem deváté hodiny opět horko, není jako v Praze dusivé a betonové, je vlhké a příjemné, dýchá se výborně. Ale nedá se vydržet žár sluce a přes písek se nedá přejít bosky. Evropané jsou vděční za palmy vysázené na pobřeží a vysoká lehátka, která nepálí odspodu. Jižní resort ostrova si důsledně hlídá, aby hosté nebyli obtěžování plážovými prodejci a zároveň je malým počtem hotelových domků zajištěno, že i při plné obsazenosti hotelu jsou pláže klidné a každý má své soukromí.
Tento čas je vhodný na vodní sporty nebo spánek před obědem. Velice levně si lze pronajmout motorový člun včetně řidiče a brázdit průsvitné vody pobřeží. Rozhodně je potřeba se na takovou projížďku namazat krémem s faktorem 50 a výše. Teplý vánek na vodních lyžích je velice zrádný a člověk netuší, že je spálený již po 15 minutách.
Kolem poledne jsou pláže krásně prázdné, ani místní zaměstnanci nevychází a to je člověku opravdu nejlépe ve stínu terasy a palem.
Opustili jsme naše lehátko, odkud jsem fotila svítání a vnímala ten absolutní dopolední klid. Už dopředu při focní vždy vím, že mě bude slunce, čistá voda a světlo příjemně nabíjet energií kdykoli, kdy se k fotkám vrátím při zimních večerech, kdy mě studí i pohled na sníh za okny.
Kolem jedenácté hodiny dopoledne bylo už velké horko - a to byl čas, kdy jsem šla dospat svoje ranní vstávání a těšila jsem se, jaké fotky se povedou při západu slunce...