Vánoce na ostrově Mauricius - aneb o přátelství čtyř náboženství

Prosinec je pro návštěvu Mauricia ideální díky počasí bez dešťů a letním teplotám, což přispívá k nejkrásnějšímu období rozkvetlých zahrad, pobřežních stromů a všudepřítomných barevných voňavých parků. Ale člověk rád vyrazí i do hlavního města Port Louis, aby byl chvíli ve stínu, a viděl hlavně muzeum s nejslavnější poštovní známkou světa. Cestou mě ale v hlavním městě zaskočila mešita kousek od křesťanského kostela a hned za rohem hinduistický chrám. Přeptala jsem se taxikáře, zda různá náboženství se svými modlitebnami blízko sebe nevytváří občas konflikty.

Překvapil mě odpovědí: "Kdepak, veřící jsou slušní lidé. Konflikty občas dělá mládež, když si dají alkohol, ale jinak je tu klid". Tak mu říkám: "Ano, rozumím, ale každý věří v někoho jiného, u nás například s tím je velký problém". Zeptal se jen "Proč?" a  chvíli mlčel - asi čekal, že se rozpovídám, v čem je u nás ten problém. Když viděl, že mlčím, tak mi sdělil, že u nich se stejně většinou všichni znají ze školy nebo rodiče se znají přes své děti ze školek a škol. Navíc každý přece chce mít svůj kostel v centru, pro každého blízko. Tak to tam mají takhle u sebe, protože jejich hlavní město není tak velké jako Sydney. Nevím, proč ho napadlo zrovna toto město, ale jelikož to je k Mauriciu z Austrálie oproti Evropě docela blízko, zřejmě Sydney zná.

Říkala jsem, že jsem z Prahy v ČR a u nás je to ještě docela v pořádku, a hned poté, co zakříčel: "Oooo Prague, Havel, Baroš" a začal být velmi přátelský - tak jsem pokračovala, že jsou země, které s náboženskou nesnášenlivostí mají velké problémy a občané řeší velké konflikty. Když nepočítám pouliční bitky nebo bomby v kostelech na Blízkém Východě, tak třeba v Evropě řeší Francie například burky ve školách, Německo kdysi zakázanou obřízku, atd. Ten milý muž za volantem mi začal povídat, že jeho žena není hinduistka jako on, ale že měla nádherný oči a zamiloval se do ní, i když s rodiči chodila do mešity. Burku prý u nich ženy nenosí, protože jsou krásné a navíc by v tom asi bylo horko. Jeho názor, že burka je pro ošklivé ženy, je posazený úžasně nad věcí! Náboženství mají na ostrově čtyři a každé z nich má svoje prostory a zvyky, prý si nepřekáží. Viděl mé překvapení z tolika náboženství v přátelském svazku, tak mi říkal, že můžu do jakéhokoli chrámu se podívat se sama, kam chci. Nikdo mě nebude odnikud vyhánět nebo nadávat. Jen prý nesmím mít boty do mešity a hindu chrámů, jinak do kostela křesťanů prý boty můžu mít. To mě pobavilo, že mě takto upozornil, najednou mi přišlo směšné, že ke křesťanům můžu v sandálkách a do ostatních svatostánků ne. Ptala jsem se, jestli můžu mít holá ramena, nebo si mám radši koupit šátek. Opět na mě koukal, jako bych byla z vesmíru!

"Lady - v tom horku šátek? Máte tílko, to stačí, asi byste tam neměla jít v plavkách, ale tílko a sukně je OK i do chrámu. Naše náboženství jsou rozdílná, ale nikdo vám nemůže nařizovat oblečení přece. Každý uznáváme někoho jiného, křesťané mají jednoho boha, my hinduisté máme hodně bohů, ale třeba se nám moc líbí jejich Vánoce. A muslimů je zde sotva třetina, ale moc rádi se také přidali, ostrov se vždy hezky vyzdobí. Všichni mají takovou dohodu, že v prosinci zde jsou prostě Vánoce." Jelikož je tam úředním jazykem francouzština, tak jeho angličtina byla pomalá, ale bohatá a mluvil velmi hezky, i když s humorným přízvukem. Asi jako kdysi na vysoké škole naše spolužačka z Bruntálu, měla také takový přízvuk na prostředku slova. Ptala jsem se, jak se u nich zdobí Vánoce. Řekl, že až mě vysadí u muzea a podívám se na Modrého a Červeného Mauricia, tak ať pak jdu hned vedle do obchodní zóny a uvidím hned výzdobu města. Jinak doma prý stromečky nemají všichni, ale líbí se jim hvězdy a zvonky, girlandy a hlavně dárky - to se ujalo a dávají si dárky v rodinách, nezávisle na svém náboženství.

Přistihla jsem se, že se mi to strašně líbí, co říká. Že ten ostrov je plný lidí, co se částečně znají (někteří samozřejmě vůbec ne), ale neřeší, kdo se chodí kam modlit. Neřeší, že Vánoce jsou křesťanské a slaví je. Jsou tam velice přátelští lidé a rozhodla jsem se, že se necháme po návštěvě Poštovního muzea a města odvézt na jejich posvátná místa a prohlédneme si to tam, když to není problém. Manžel to se mnou vše vydržel, když jsem mu slíbila, že na oplátku s ním pojedu do přístavu prohlédnout si lodě a zítra pěšky na výlet podél pobřeží, jen my a fotoaparát.

Byla jsem ráda, že jsme ve městě navštívili chrámy, protože jsem si mohla na výletě povídat s dalším taxikářem, abych si malinko ověřila, zda soužití všech náboženství je opravdu taková pohoda. Nakonec za celý pobyt člověk mluví se spoustou lidí, na Mauriciu není totiž lehké si půjčit auto - jezdí se tam vlevo, takže tam je platný pouze řidičák ze zemí, které jezdí také vlevo. Nejde to jako v Řecku, nebo Španělsku, či Itálii, kde v každém pobřežním městečku je půjčovna proti občance či ověření cestovniho pasu. Na Mauriciu jsou buď přeplněné autobusy za pár drobných, nebo poměrně levné taxíky. Nejlevněji vyjde si vzít jednoho taxikáře, který se celý den věnuje jen vám a dohodnout si s ním cenu už ráno, když dostane seznam, kam všude chceme. Sám doporučí ještě mezitím národní parky a muzea či ZOO, které jsou na cestě. O národním parku také napíšu, to je nádhera - na samostatný článek.

V muzeu se známky nesmí fotit a musí se 15 minut dopředu ohlásit, že chcete kromě klasické expozice s historií známek a poštovních uniforem, vidět i Modrého Mauricia a jeho červeného bratříčka. Musí vypnout bezpečnostní systém u jeho vitríny a rozsvítit ji. Ostraha pak nechá koukat na známky jakkoli dlouho, poté to opět zajistí. Jinak jsou tyto dvě slavné známky ve tmě a v ochranném prostředí vhodné teploty a vlhkosti vzduchu.

Po návštěvě muzea jsme si prohlédli vánoční výzdobu města, která si svou kýčovitostí může klidně podat ruku s našimi obchodními centry. Ale hezké byly chrámy. Křesťanský kostel měl mši, tak jsme nerušili, jinak jsme si ostatní prošli. Bylo velice příjemné vědět, že jsme všude vítáni. Pohoda a klid vycházela z každičkého místa. My Evropané jim můžeme jejich otevřenost, důvěru a bezelstnost jen závidět...

Muzeum (fotoaparáty tam měly často problém s výrazným světlem, tak se omlouvám dopředu)

Průčelí muzea prozrazovalo ukryté poklady velkými obrázkovými pásy

Místo záhonů se na chodnících objevila výzdoba z obručí, symbolizujících vánoční stromek. Paprsky mezi palmami tvoří sluneční pásky, které se odráží v ozdobách stromku

Výzdoba obchodního centra (foceno mobilem) - zlatý umělý vánoční stromek a modlitební vlaječky jsou proložené hvězdami - zvláštní propojení náboženství a symbolu hvězdy-komety

Výzdoba v další obchodní zóně byla hodně americká - Santa na saních, svítící sobi a velký zelený strom - byl to opravdový jehličnan v obřím květináči

Atrium v místní obchodní čtvrti mělo nazdobené sloupy a podél zábradlí byly navěšeny girlandy. Manžel byl vděčný, že si jdu fotit do pater a mezitím si sedl a doplnil tekutiny :-)

Na oplátku mě vyfotil u velikánského dárkového balíku u jediné rušné křižovatky, co tam byla. V některých rodinách nemusí mít stromek, jen výzdobu dveří či oken květinami a dávají si dárky, což je pro ně symbol Vánoc

Dali jsme si oblíbené kokosové mléko s vymačkanými pomeranči a jak je vidět, mají ho rádi nejen lidé, ale i místní ptactvo

V parku mají věřící spoustu příležitostí obětovat svojim  bůžkům ovoce, květiny, nebo vonné tyčinky

Jeden z taxikářů nás zavezl k obrovské soše hinduistického boha Shiva - je nejmocnějším z jejich božstev, ale jak vidíte, oni si ho představují jako mladého veselého člověka. Na tuto sochu se věřící složili, ještě se dodělával podstavec, když jsme tam byli.

Detail usměvavé tváře

Malé chrámy jsou ve městě přímo u silnice a jsou volně přístupné (bez obuvi)

Nejkrásnější chrám byl u uměle vytvořeného jezera, bohové se rádi koupou, voní, zdobí květinami...

Je tam i pramen, ze kterého si lidé čerpají vodu do lahví a odnáší di ji domů. V chrámu byl milý pán, kterého jsem se ptala na vstupné nebo kasičku - řekl, že nic takového. Tak jsem se ptala, co by od cizích lidí potěšilo jejich bůžky. Rozpovídal se, že bohové mají rádi ovoce, květiny a vonné tyčinky či oleje. Měli jsme alespoň ovoce :-) A samozřejmě jsme pána na rozločenou pozdravili po jeho způsobu...

V hindusitickém chrámu se smělo fotit. Soch bohů tam bylo asi 25, všechny krásně oblečené a nazdobené. Chrámy nebyly tak temné jako křestanské kostely, či synagoga - byly celé prosklené a světlé

Do tvaru stromku byly poskládány misky s vonnými oleji, ale to je po celý rok, ne kvůli Vánocům :-)

Cestou zpět si manžel nadšeně prošel přístav...

Nechali jsme se odvézt zpět do hotelu, kde jsme si mohli rovnou posedět v naší jídelně na břehu Indického oceánu a počkat si na večeři a náš oblíbený západ slunce. V těchto celoročně teplých oblastech je nádherné, že se žije celý den opravdu venku

Západ slunce a zasloužený odpočinek před dalším výletem...

Mezitím na recepci místo vázy s květinami vznikl malý vánoční stromeček - nádherný nápad z palmových listů a červených květů kaly - byla jsem po tom dni plného evropských stromků, laněk, hvězd a zvonečků na girlandách opravdu vděčná za tak vkusný nápad :-)

Děkuji všem, kdo vydrželi číst až sem :-)

Přeji všem čtenářům a jejich blízkým krásné svátky. V roce 2013 hodně zdraví, lásky, pohody a porozumění.

Pavla Brychtová

(PS: koho zajímá pobřeží a pláže, najdete foto v předchozím listopadovém článku Západ slunce nad Indickým oceánem a také ve článku Splněné sny.....)