Baskické Bilbao - město protikladů (fotomatiné na téma protipóly)

Autonomní společenství Baskicko na severním cípu Španělska, a zejména jeho největší město, je krásnou ukázkou protipólů. Město Bilbao je architektonicky složeno ze dvou rozdílných světů, jakoby se při jeho tvorbě ke starým úzkým uličkám a půvabným historickým domům, vysypal na druhý břeh shluk vesmírných těles, několikráte převyšujících domy zdobící původní protější břeh. Přesto vše k sobě zapadá a je propleteno, podobně jako známý koncept Jin a Jang. Baskové ve městě Bilbao jakoby chtěli dokázat, že protiklady k sobě patří a vzájemně se doplňují. Přikládám fotografie moderní tváře města Bilbao i půvabná zákoutí a historickou část.

Večerní nábřeží se tváří, jakoby Bilbao bylo malebné staré městečko rozložené na kopcích.

Ke každému městu v prosinci patří samozřejmě vánoční strom, který hned promění každý prostor v kouzelné náměstí.

Historické centrum města vyniká díky nasvícení lampami v nostalgických tónech.

I opuštěné uličky podél nábřeží mají staré romantické kouzlo...

Den však odhalí opak. Procházka nábřežím může postupně přinést překvapení. Už z dálky vypadají budovy moderní části jako rozházená vesmírná tělesa. A začínají se vyjasňovat protiklady nočního kouzla historické poloviny města.

Nejvýraznějším protipólem k starému městu je na břehu řeky Nervión zejména obrovské, moderně pojaté muzeum a jeho okolí. Bláznivě působící Guggenheimovo muzeum se stavělo do roku 1997 podle plánů amerického architekta Franka O. Gehryho. Tato stavba z titanu, skla a vápence je jedním z nejvýznamnějších příkladů světové avantgardní architektury 20. století.

Okolí muzea je protkáno architektonickými prvky v moderním designu, lávkami, fontánami, chodníky na vodě.

Za muzeem jsou vidět domy z druhého břehu: 

Spolu s muzeem tvoří výrazný prvek sousední budova soukromé nadnárodní společnosti Iberdrola, která je největším provozovatelem větrných farem na světě a velkým evropským lídrem mezi energetickými firmami. Vlastní jak větrné mlýny na moři, tak na pevnině, dále jaderné elekrárny, tepelné elektrárny, vodní elektrárny, celkem ve 40 zemích celého světa. Zrovna minulý týden společnost prodala své větrné parky, rozložené ve Francii. Těchto 32 pozemních větrných parků s celkovým instalovaným výkonem 321,4 megawattu prodá Iberdrola za částku 350 mil. eur. Jejich vysoká budova na nábřeží je vidět z velké dálky. Kancelářská budova Iberdrola Tower je postavena dle návrhu architekta Cesara Pelliho, má 40 poschodí a 5 podzemních pater.

Nalevo zvlněné boky muzea, napravo vzadu Iberdrola Tower.

Nebýt míst, kde jsou vidět obě části města, tak by měl člověk dojem, že se jedná o fotky dvou měst, možná i ze dvou rozdílných zemí. Zde je vidět v dálce opět budovu společnosti Iberdrola.  

Propojení historie a moderní budovy se z tohoto úhlu jeví jako fotomontáž, ale věřte, že toto je realita města Bilbao.

Z uliček historického města vždy trefíte k nábřeží právě díky Iberia Tower - je to takový maják na souši...

I hotel poblíž nábřeží je moderní a unikátní svými barevnými skly.

I v rámci jednoho apartmánu jsou rozdílná skla, takže obývák je s červeným sklem a ložnice se zeleným.

Pobřeží je u obytné zóny upravené, velice hezky působí koleje osázené trávou. Po zboření staré zástavby zůstal hezký prvek, průčelí domu v rámci plotu - napravo od tramvaje.

Když už jsme u dopravy, rozhodně nejslavnějším prvkem Bilbaa z hlediska světové unikátnosti je gondolový Biskajský most, který opravdu provozuje gondolu zavěšenou na mostní konstrukci, kabina je přitom naložená nejen lidmi, ale i auty. Most je na světovém seznamu památek UNESCO a je unikátní tím, že funguje od roku 1893. Vznikl tehdy dle návrhu Alberta de Palacia, žáka Gustava Eiffela, autora pařížské Eiffelovy věže. Most je historickou památkou a zavěšená gondola je samozřejmě bezpečným moderním prvkem, která převáží osoby i auta po trase 160 metrů, ve výšce 50 metrů.

Detail naložené gondoly:

Na břehu je kabina pečlivě navedena na přístavní konstrukci

Při troše štěstí lze vidět trénink veslařů na lodích, které jinde v Evropě nejsou moc k vidění. Loď je tradiční mořská trainera, ale je pro závody standardizována - je 12 metrů dlouhá a 1,7 metrů široká. Závody těchto dlouhých lodí mají svou historii v rybářství a lovu velryb, kdy byly obdobné lodě v různých velikostech dříve používány. Velryba byla vidět z dálky, ale ulovil ji samozřejmě ten, kdo k ní doplul nejdříve. Z toho vyšla tradice závodů, Baskové jsou velkými fanoušky tohoto sportu a je tam mnoho odílů, které mezi soubou pořádají soutěže.

Samozřejmě, jako každé přímořské město, má i Bilbao přístav plný soukormých člunů a jachet.

Moderní architekturu zastupuje i lávka Zubizuri, která má plochu pro chodce ze skleněných tvárnic. Což se samozřejmě ukázalo jako kluzké v deštivých zimních měsících. Po soudních tahanicích kvůli autorským právům se most nesměl předělat a na střední část nechali dát radní města alespoň protiskluzovou vrstvu. Také máte chuť přejít most a po té přehlídce moderní architektury se vrátit do staré části města?

V historickém centru je vidět hezký vztah Basků k dětem. V prosinci je tam sice deštivo, ale od jara do podzimu si dokážu představit, jak je toto náměstí hezkým místem k odpočinku rodičů a hrám dětí, zejména díky prolézačkám, klouzačkám, kašnám a lavičkám. (To mi hodně chybí v Praze, kde každé historické či vkusné místo je využito komerčně a ne pro místní rodiny.)

Středověká gotická katedrála Catedral de Santiago je ze 14. století. Tato nejstarší budova města je vsazena do úzké uličky a jen zdobené dveře a průčelí prozrazují nádhernou historickou památku.

Nejen duše a oko se chce nasytit...vůně láká do speciálního obchůdku s uzenými kýtami. Plný strop zavěšených kýt, které mohou kapat do speciálních mističek na konci nosných háků. Prodávají se najemno krájené po malém množství, nebo vcelku.

V okolí města je nádherné pohoří, které charakterizuje Baskické vnitrozemí. I zde se našel protipól v přírodě. Továrna na výrobu obalových materiálů Smurfit Kappa, která tam milovníkovi přírody určitě nepasuje. Stejně jako nepasuje vzhledově jejich česká pobočka u Hradce nad Moravicí. Ale nutno uznat, že speciálně tato firma má mezi svými konkurenty nejblíže k ekologii a proto má schválené i postavené provozy ve 21 zemích Evropy.

Kdo zná ze španělských pobřeží spíše oblast Costa Brava nebo Valencii, určitě se může ptát, kdeže jsou nějaké nádherné pláže a oblíbená španělská letoviska? Příznivce hladkého písku tato oblast také nezklame, ale nehledejme tato zákoutí v největším městě, ale v menších městech na pobřeží. Jak vidíte, k modernímu městu nabízí Baskicko další protipól - příjemná letoviska s s hladkým pískem, poklidem, letní atmosférou i v prosinci. S tím rozdílem, že v prosinci by se koupal jen otužilec. Díky zimnímu větru bylo hodně surfařů, kteří si severní pobřeží zamilovali.

Baskové jsou stejně kontroverzní jako jejich země a města. Nemají indoevropský původ, jako my, ostatní Evropané, oni jsou potomci postupně poevropštělých původních obyvatel Evropy, ještě než přišli Keltové. Jako zvídavého člověka mě samozřejmě zajímalo i více z jejich původu, někde musí být důvod, proč jsou tak rozdílní, že? 

Pokud vás také zajímá ta trocha baskické historie, tak baskové dle DNA mají údajně chromozomy podobné velšanům a indiánům. Velšské a baskické otcovské linie jsou přímými potomky ranných Evropanů, kteří používali štípané čepele a škrabadla z pazourku. Baskové si zachovali více z původního DNA. Velšané se totiž již po dlouhou historickou dobu křížili s příchozími Kelty a jejich jazyk je dodnes rozdílný s okolní angličtinou. Baskové se ale nesžívali s novými kmeny, jsou příliš hrdí. Liší se jak geny, tak jazykem (na rozdíl od velštiny, která spolu se sanskrtem, řečtinou a angličtinou patří do indoevropské jazykové rodiny). Baskové, coby potomci dávných iberských lovců a sběračů, dokázali vzdorovat vlně zemědělců přicházejících z východu ještě předtím, než se objevili Keltové. 

Jak se píše v knize Steva Jonese, která se jmenuje Y: Původ mužů - Baskové pocházejí z kultury tak staré, že z ní téměř nic nezbylo. Jména řek Isar v Německu, Isere ve Francii, Yser v Belgii, Jizera v Česku a Esera v severním Španělsku se vztahují k baskickému výrazu pro vodní tok. Nepodobají se žádnému slovu v existujících jazycích; jde o pozůstatky jazyka, který byl vymýcen indoevropskými zemědělci. Baskové odmítli s přistěhovalci jednat – či mluvit – a proto zůstali celých 5 000 let separovaní. Jejich pohrdání bylo téměř absolutní, proto jsou jejich geny stále zcela odlišné od genů jejich sousedů.

Dle podobné teorie Kaleviho Wiika, která sahá až do doby ledové, žili předkové Basků v jedné ze tří evropských obyvatelných oblastí v době ledové. Ve druhé žili budoucí Indoevropané a ve třetí budoucí Finové. Když ledovec roztál, Ugrofinové se rozšířili na sever. Zabydlili se ve střední a severní Evropě. Baskové obsadili západní Evropu. Později Indoevropané seznámili své lovecko-sběračské sousedy se zemědělstvím a naučili je nejen své kultuře, ale i jazyk. Spolu se zemědělstvím se tedy šířilo i indoevropanství. Takhle vznikly keltské, germánské, slovanské a baltské jazyky. Baskové nebyli tímto šířením dotčeni kvůli své izolaci.

Děkuji všem, kdož vydrželi až sem a nahlédli na protipóly největšího města i kontroverzního národa Basků, dnes již vstřícného a pohostinného. Malá část z nich se považuje za Španěly, jsou mezi nimi samozřejmě i lidé s původním iberským srdcem, kteří mají sklony k separatismu, naštěstí od roku 2010 je příměří ve vztahu ke Španělsku. Takže turistika vzkvétá a "obyčejní indoevropané" můžou díky tomu poznat i jiná místa Španělska, než přeplněné pláže a pobřežní města plná barů a hotelů.