Vadí vám dušičky nebo Valentýn? Aneb morousové nadávají i na lásku

Svátek zesnulých a svátek zamilovaných - obojí původně křesťanský svátek. Obojí je o vztahu - jedno k zesnulým, druhé k živým. Obojí se slaví cca od 10. století, obojí má původ v Evropě. My slavíme v rodině oba svátky a neděláme z toho žádné drama. Ale kdo nechce, nemusí si ani jednoho z těch svátků přece všímat… __________________________________________________________

Ale někteří lidé mají jakousi potřebu právě na Valentýnský svátek zamilovaných každoročně nadávat - a to veřejně. Jak se to blíží, už se množí kritika a důvody, proč tenhle svátek není svátkem. Přitom stačí přijmout fakt, že jako každý máme v kalendáři své jméno a svůj den, tak i tyto svátky již tradičně mají své datum.

Kytičku a svíčku dám babičce na hrob kdykoli v roce, a ráda to dám i na dušičky, kdy je v kalendáři Památka zesnulých. Stejně tak na romantickou večeři můžeme jít také kdykoliv v roce, nejen když je v kalendáři Valentýn. Tulipány manžel nosí na Valentýna, ale i mimo svátek (ví, že je fotím, tak  barevně zajímavé mi občas koupí - jsou nafoceny v jednom z minulých blogů).

Kdo nechce, nemusí slavit ani jedno - ale kde se vzala ta potřeba to ostatním zošklivovat? Nikdo nezaplňuje weby články nadávajícími na dušičky - ale jak dokážou někteří nadávat kvůli Valentýnu, to je s podivem. Přitom je to stejné šílenství a stejně komerční záležitost… Mnoha lidem nevadí, že slavíme svátek lidí, co nežijí - cestujeme a dáváme květinové dary na hrob těch, koho jsme měli rádi, ale proč někomu dokáže vadit, že se oslavuje láska k někomu živému?

Opět  se totiž množí názory a příspěvky, nadávající už týden před Valentýnem, že je to vnucování, že je to komerce, a že jsou všude kýčovité stojany se srdíčkovými bonboniérami, se spoustou plyšáků a přáníček. Navíc každé květinářství dává stojany před obchod a nabízí kytky se srdíčky, svátek zamilovaných je všude – prostě celkově se množí kritika na zamilované únorové šílenství. Už se včera objevil na blogu i článek mladíka, který to slavit nechce, ale jeho dívka by ráda šla na večeři ve dvou. Opravdu je těžké to pro toho druhého udělat? Když ho slečna zve, třeba  tu jednu romantickou večeři by mohl přežít bez mračení :-)

Ptám se tedy, vadí takovým lidem i dušičky? Je to totiž stejná komerce - všude v obchodech a supermarketech jsou stojany se svíčkami, s věnci z polystyrenu, které si nazdobíme, či s věnci již nazdobenými a samozřejmě všude stojany a svíčky obyčejné, či s andílky,  červené skleněné válce s krytou baterkou a věčným světýlkem, umělé květiny v trychtýřku na zapíchnutí do země – to vypisuji, aby bylo zřejmé, že je to také záležitost mnoha kýčů, nejen květin. Jo a loni přibylo i množství  stojanů se zapalovači různých barev a vzorů, sirky jsou out.  Co se týká vkusnějších dekorací hrobů - květinářství také chrlí květináče chryzantém, kytice s černými stužkami a dávají před obchod stojany s věnečky různých velikostí, nebo s květinovými košíky se svící. Všechny obchody nám připomínají, že máme dát květinový dar svojim zesnulým.

Oba svátky jsou tedy prodejci hojně využívány, to je jasné. Rozdíl je v tom, že Valentýna si slaví pouze ti, kdo chtějí - ale na dušičky často holt musí ti, kdož mají v rodině řidičák – je už tradicí rozvést manželku či jiné příbuzné na hroby.  Je to mnohem hromadnější mánie z tohoto hlediska. Bohužel, jak známo ze statistik, je to také období zvýšených dopravních nehod, protože vyjíždějí i sváteční řidiči…

Takže - všimněte si, kolik lidí se cítí obtěžováno Valentýnem, ale ještě jsem nečetla článek, že dušičky jsou komerční, otravný svátek. Mnoho mladších lidí ještě má své rodiče a prarodiče, nemají tedy vyloženě blízké zesnulé, kterým by koupili kytičku na hrob a zapálili svíčku – ale nepíšou, že jsou obtěžování svátkem zesnulých. Zato mnoho z nich píše, že jsou obtěžování Valentýnem, když jsou single, nebo když mají partnera, kterej to slavit chce a oni ne.  Mají na svůj názor právo, ale proč rok co rok veřejně nadávat na to samé?

První pergamenové Valentýnky se objevily již v 10. století, a svátek oslav a motliteb za zesnulé se paradoxně objevil ve stejné době. Jsme zemí s velkým procentem nevěřících, ale křesťanské svátky mají u nás hodně velkou tradici (jsou jimi samozřejmě  i Vánoce a Velikonoce). Holt křesťanství Evropě dalo trochu té historie – a svátky nám zůstaly… Oslavy a veselí je věc příjemná, takže tradice v rodinách zůstává dále a dále...

Valentýn je zítra, tak při té příležitosti se přimlouvám, že snad není tak hrozné vydržet bez veřejného pranýřování ten jeden den květin, bonboniér ve tvaru srdce, přáníček a dalších těch vyznání - z obchodů to totiž pak zmizí a rok bude klid. Je to myslím lepší svátek, než když se na dušičky pomalu vtírá ze západu Halloween – všude tam jsou ti svítící kostlivci a šklebící se dýně, už to je pár podzimů i zde. Přijde mi to ponuré, tak Helloween prostě neslavím. Ale ani nenadávám těm, kdo ho slaví :-) Naopak si myslím, že česká tradice kytiček na dušičky, nebo i květiny na Valentýna jsou oproti tomu pestřejším vyjádřením svátku, tak proč si to zošklivovat?

V každém případě, člověk je vděčný za každý bezva den v roce, tak určitě není špatné mít hezký den i 14. února :-) Ať ho slavíte, nebo ne, děkuji za zájem, a že jste vydrželi číst až sem.