8. březen je každoročně připomínán po celém světě. MDŽ připomíná i Madelaine Albrihgtová ve svých pamětech. Mnoho žen ve světě nemá právo na vzdělání, právo volit a svobodně se vyjádřit, neumí číst a psát, o utiskování a povinných sňatcích nemluvě... I ti, kdo MDŽ neslaví, tak ví, jak velké máme štěstí - střecha nad hlavou, pitná voda, vzdělání, jistota, že zítra bude mít jídlo, ale i vzdělání - to vše je výsadou bohatší části světa. Jen pár procent žen světa má kuchyň s teplou vodou, elektřinou, vařičem a lednicí, některé dokonce nemají ani pitnou vodu v obci, kde žijí, musí pro ni docházet. Nemají zdravotní péči pro sebe, ani své děti. Úřední věci za ně řeší gramotní lidé z okolí. A rozhodně mnoho žen světa nazná nákup jako my, které nasedneme do auta a uděláme si zásobu. Za cenu jedný naší kabelky má například africká rodina jídlo na celý měsíc.
Fotografií akce, která je považována jako prvopočátek MDŽ, si připomínáme dnešní den. Ve světě je MDŽ ve znamení hesla „Invest in Caring not Killing“ (Investujte do pečování, ne do zabíjení). A s tímto heslem určitě souhlasím. Ženy jsou symbolem toho, co je ve světě mírumilovné. Války jsou jinak bohužel záležitostí spíše mužskou, a ženy tam vždy jen musely poslat své syny. Navíc muži jsou našimi báječnými celoživotními partnery a díky válkám se o ně přicházelo. Celkově je MDŽ pro mě takový den, kdy mi dojde, jaké mám štěstí, že jsem se narodila v dnešní době, v civilizované zemi, kde mám svá práva a dokonce si můžu psát články :-)
Takže děkuji osudu za to, kde jsem se narodila a svátek MDŽ mi rozhodně nevadí. Za totality jsem dělala mámě a babičce přáníčka ve školce a škole, kupovala jsem jim šeříkové mýdlo, které si dávaly do skříně mezi oblečení a ručníky. Sametovou revoluci pamatuji, když jsem ještě nebyla plnoletá a i po ní jsem mamce kupovala kytku. Vzpomínám na to s nostalgií.... a když mi moji synkové a manžel donesli dneska tulipány a Ferrero Rocher, tak to bylo bezva :-)
Trochu z historie svátku:
1908 se poprvé MDŽ slavil v USA
1911 se už slavil MDŽ v Rakousku, Dánsku, Německu a Švýcarsku - ženy, dokonce s podporou mužů, požadovaly na rozsáhlých demonstracích volební právo a konec diskriminace v zaměstnání.
1917 - ženy v Petrohradě vyšly ženy do ulic pod heslem "chléb a mír".
Takto se postupně rozrůstaly organizace, upozorňující na práva, práci, a rovnoprávnost ve světě a zejména v Evropě.
1960 - konference v Kodani, 729 delegátek ze 73 zemí se sešlo, a tyto zástupkyně z celého světa přijaly deklaraci o podpoře politických, ekonomických a sociálních práv žen.
Teprve roku 1971 bylo uznáno na federální úrovni volební právo žen ve Švýcarsku, a roku 1976 v Portugalsku.
1975 - OSN oficiálně uznala MDŽ a mnohé národní vlády ho okamžitě přijaly. A od té doby se slaví..
Léta jsme tento svátek znali z práce, nebo z televize. I my, kdož si pamatujeme karafiáty a bonboniéry, které rozdával mladý Jaromír Hanzlík v seriálu Žena za pultem, tak jsme rády, když nám manžel nebo přítel koupí čokoládu a osladíme si život.
